Izolovaný nespokojenec

Doktor: „Sestři, amputujte pacientovi levou ruku.”
Vzzzzzzzz...
„Řekl jsem levou!”
Vzzzzzzzz...
„Ruku!”

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle
jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl. Pak se ptá kněze:Hej, otče, nevíte, co způsobuje atritidu?No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život.Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu. Kněz chvilku přemýslí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá:Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež.

Idú Ferko, Jožko, Janko do výťahu. Zrazu Jožko nechce pustiť Ferka do výťahu.
F: Čo je, veď je výťah len pre tri osoby?
J: Ale ja som schizofrenik

Povídá doktorka odcházejícímu pacientovi: „Tak si, pane Loňský, ty tři zbývající dny hezky užijte!”

„Pane doktore,” naléhá stařenka, „řekněte, co mi je?”
„Nevím,” přiznává se alchymista, „to ukáže až pitva!”

Doktor: „Pane Vodička, nesmíte tolik pít, jinak brzy umřete!”
„Ale pane doktore, v hospodě vidím víc starých ožralů než starých doktorů!”

Při porodu křičí doktor: „Ještě víc, víc zaberte, tlačte! Už je vidět! No! Do toho!”
Tak ona ještě přidá, zabere na plno a najednou - bum!
Doktor: „Tak a teď si ho jděte najít.”

Panu Hrachovi se narodí syn Tonda, a tak se na něj jde podívat do porodnice. V přízemí je nápis: „Geniální děti.”
Pan Hrach se zaraduje a ptá se sestřičky, kde leží jeho syn.
„To musíte do čtvrtého patra.”
Pan Hrach si říká, že s géniem by byly beztak jen problémy a jde výš. V prvním patře je nápis: „Normální děti.”
Jde zase výš a ve druhém patře je napsáno: „Debilní děti.”
Pan Hrach si jen povzdychne a stoupá zase výš. V posledním patře je malá místnůstka a na dveřích je napsáno: „TONDA HRACH.”
Pan Hrach s napětím vejde dovnitř, a jediné, co vidí na posteli, je veliké ucho. Ptá se sestřičky: „Můžu mu aspoň něco říct?”
„Ne, on je úplně hluchý.”

Pět minut před půl osmou a následujícím klidem na pokojích křičí sestřička na celou chodbu: „Vemte si hrníčky a běžte se všichni napít čaje, ať si skočíte na záchod tak, abych vás od půl osmé na chodbě neviděla!”

Doktor vyšetří pacienta, nahlédne do jeho složky a zkonstatuje: „Pane Horáček, vy ale máte dobrou obranyschopnost. Deset let a ani jedna chřipka, prostě nic.”
Samozřejmě čeká, že se pacient alespoň trochu zaraduje, nebo něco tak, ale chlápek se zamračí a vrhne na doktora smutný pohled.
„Copak vy nejste rád, že jen tak něco nechytnete?” podiví se lékař.
„A víte, že ne?” odvětí chlapík. „Nikomu to neříkejte, ale já jsem pytlák!”